Vzájemné dorozumívání včel - včelí tanečky

Komunikace mezi včelami

Tak jako každý hmyz i včely vyluzují mnoho různých zvuků, ale není potvrzeno, že by se hmyz těmito zvuky dorozumíval. U většiny hmyzu převládá dorozumívání prostřednictvím feromonů - chemických látek. Včely se však navíc dorozumívají tanečky, což je složitý způsob fyziologického a etologického dorozumívání, známý prozatím právě jen u včelího společenstvíl. Jako jeden z prvních tyto tanečky podrobně prostudoval a vysvětlil Karl von Frisch, profesor mnichovské univerzity. Byl za to posléze v roce 1973 odměněn Nobelovou cenou.
Když se včela létavka vrací do úlu nektaru nebo medovice (uloženým v medném váčku), nabídne ostatním úlovým včelám tuto přinesenou potravu. Aby vzbudila jejich pozornost začne zvláštním způsobem „tančit“. Rychlými krůčky pobíhá po obvodu kruhu, který bychom mohli na plástu pomyslně opsat ze středu jedné buňky a přibližně po obvodu šesti buněk sousedních. Asi v těch místech, kde taneček začala, se včela otočí a běží zpět. Tyto kreace několikrát zopakuje a na závěr většinou nabídne ostatním včelám, které ji sledovaly, kapku nektaru z medného váčku. Tento druh včelího tanečku se nazývá „kruhový tanec“ a včely létavky ho používají jako upozornění ostatních včel na zdroj snůšky v kratší vzdálenosti. Většinou do cca 100m.
Jiným popsaným druhem tanečku je „taneček osmičkový“ někdy také nazývaný „taneček natřásavý“. Tímto včela létavka sděluje, že nalezla vzdálenější zdroj snůšky. Létavka při tomto tanci pobíhá po plástu a opisuje širokou osmičku. Na spojnici obou elips, ze kterých je osmička tvořena, včela potřásá zadečkem trhanými pohyby do obou stran. Natřásání se opakuje asi 15krát za sekundu. Při tomto včela vyluzuje svými svaly a křídly zvláštní zvuky, které připomínají vrzání. Oproti kruhovému tanečku je osmičkový daleko sofistikovanější a včela v něm poskytuje ostatním velké množství informací (vydatný zdroj snůšky, vzdálenost a směr od úlu, bohatost zdroje, vůně nektaru …..). Počet oběhnutých osmiček udává včelám vzdálenost zdroje nektaru. Trháním zadečku udává létavka vydatnost zdroje.
Čím je zdroj dále od úlu, tím méně osmiček včela tančí, tanec je pomalejší a létavka i méně nabízí přinesenou sladinu. Vrzavé zvuky, které úlové včely vnímají jako vibrace, signalizují vzrušení z nalezeného zdroje snůšky. Ostatní včely naleznou zdroj snůšky nejen podle získaných informací s polohou, ale i podle vůně, protože létavka zdroj snůšky ovoní výměškem svých žláz a tak na něj upozorní prostřednictvím feromonů. Feromony vždy vznikají ve žlázách, ale daný jedinec, který je vytvořil, je vyloučí mimo tělo jako těkavou nebo tekutou látku a další jedinci je pak přijímají svými smysly. Feromony působí na chování hmyzu tím, že vyvolávají čistě fyziologické reakce. Rozlišujeme především feromony pohlavní, poplašné, značkovací, shromažďovací, povrchové a feromony včelího plodu.
U včelích tanečků je využívána úžasná vlastnost včel a to, že včely se orientují prostorově i časově podle slunce!
Včely vyhledávají zdroj snůšky vždy v přesně danou hodinu, jak se tomu naučily (vzniká u nich podmíněný reflex). V prostorové orientaci jím pomáhá schopnost měřit úhel odklonu zdroje snůšky od slunce (podmínkou je viditelná obloha). Zjednodušeně řečeno o kolik se odchyluje zdroj snůšky od přímého směru ke slunci, o tolik se odchyluje i osa tanečku v úlu. Jen zapotřebí připustit, že včely jsou geniální v tom, jak dovedou ostatním sdělit úhel odklonu, který měří venku za letu v horizontální rovině a za někdy i dlouhou dobu ho ve svém tanečku převedou do vertikálního vyjádření na plástu (plásty jsou v úle kolmo k zemi..)
Uvedené tanečky létavky tančí pokaždé, když potřebují upozornit další včely na zdroj snůšky. Tanečky však tančí i sběračky vody, pylu aj. V roji pak tančí tanečky včely – ubytovatelky (pátračky), když naleznou vhodné místo pro usazení roje. Kromě toho jsou často pozorovány i včely, které vyžadují od svých družek „vyčištění kožíšku“….;-)

Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál